Mé autoportréty jsem takto ukrývala za fragmenty světla – do prostředí, které je mi blízké. Toto byl pro mne velký pokrok k uvědomění si vlastního světla, které si každý neseme, ale také uvědomění si sebe sama a smířením se svým fyzičnem.
S těmito fotografiemi jsem dále pracovala s využitím fotografické emulze, kterou jsem aplikovala na čiré plastové desky o velikosti svitkového filmu. Vytvořila jsem tedy nepřesnou pozitivní kopii původní fotografie, kterou jsem mohla libovolně upravovat. Světlocitlivá želatina může podléhat ve své vlhké formě značné destrukci a této vlastnosti jsem velmi často využívala k rytí či jinému zásahu. S želatinou se dá velmi dobře pracovat i jako s objektem a libovolně jí manipulovat v prostoru formátu. Také má své kazy, například ve formě bublinek. Kazy se snažím brát jako přirozenou vlastnost tohoto média. Mým cílem totiž není utvořit přesný otisk, ale využít tvárnosti obrazu – nechat médiu prostor.